Nový trenér dorostu chebské Hvězdy Miroslav Šebesta: Řekli jsme si, že budeme navlékat korálek po korálku

Po tříleté pauze se trenér Miroslav Šebesta vrátil zpět k trenérskému řemeslu a jeho kroky vedly zcela přirozeně do známého prostředí Hvězdy Cheb. Právě zde převzal ambiciózní dorostenecký tým, kterému chce vtisknout jasnou tvář, řád i radost ze hry. Jak vznikla jeho spolupráce s klubem, co ho přesvědčilo k návratu a s jakými cíli do nové výzvy vstupuje? Nejen o tom jsme si s ním povídali v následujícím rozhovoru.

K trenérskému řemeslu jste se vrátil po třech letech, kdy jste naposledy na vlastní žádost skončil u „A“ týmu v divizní soutěži. Jak vlastně vznikla vaše spolupráce s dorostem Hvězdy?

Přišlo za mnou vedení Hvězdy s tím, že chtějí udělat změnu u dorostu a dát mužstvu nový impuls. Musím říct, že to udělali docela „chytře“, jelikož za mnou neposlali nikoho jiného než Petara Aleksiće, se kterým se známe dlouhé roky. Společně jsme hrávali, trénovali a máme k sobě blízko i lidsky. Jsme velcí kamarádi, takže ta domluva pak byla mnohem přirozenější a upřímnější.

Znal jste už některé hráče před svým příchodem?

Ano a byl to další plusový bod při mém rozhodování. Některé kluky jsme s Petarem trénovali už v mladší přípravce – třeba Honzu Petreka, Vargiče nebo Jakoubka. Díky tomu jsme věděli, co od nich čekat a jak s nimi pracovat.

S jakým trenérským týmem u dorostu spolupracujete?

Chtěl jsem kolem sebe lidi, které znám a se kterými už mám zkušenost. Proto jsem si vybral kluky jako Ivan Marinkov, Vladislav Remža a Tomáš Průcha, který již u dorostu před mým příchodem působil. Máme podobný pohled nejen na fotbal, ale i na přístup k trénování a k tréninkovému procesu. To je strašně důležité, protože pak táhneme za jeden provaz a kluci cítí, že jsme jednotní.

Jaké byly první týdny u týmu?

Bylo potřeba si nastavit pravidla, vysvětlit si, co chceme hrát a jak chceme fungovat. Kluci si postupně začali zvykat na nároky, které na ně máme, ať už jde o kondici, taktiku, osobní souboje a odpovědnost.

Co konkrétně chcete do týmu přinést?

Nechceme, aby to vypadalo, jako když si parta kluků jde jen tak zahrát na plácek za barák. Chceme, aby to mělo řád a naše hra měla kvalitu a byla dobře organizovaná. Zároveň, ale nejsme zastánci toho, že se bude jen „bičovat“. Fotbal má být i radost. Máme rádi srandu, ale všechno musí být vyvážené a kluci musí vědět, kdy je čas makat naplno a kdy naopak může být na tréninku více srandy.

Jak důležité je podle tebe najít rovnováhu mezi disciplínou a zábavou?

Je to klíčové. Pokud to přehneš na jednu nebo druhou stranu, nikdy to nebude fungovat dlouhodobě. Kluci musí vědět, že bez práce to nejde, ale zároveň musí mít z fotbalu radost. Jen tak může přijít i úspěch.

Jaké máte ambice s dorostem do budoucna?

Chceme, aby kluci měli radost z fotbalu, ale zároveň aby něco dokázali. Ať už je to v podobě výsledků, nebo individuálního posunu. Chceme je posouvat dál a udělat z nich použitelné hráče do našeho „A“ týmu, kde již třeba dnes působí čtyři hráči dorosteneckého věku a další dostávají během sezóny příležitost, zkusit si jak je odlišný mužský a dorostenecký fotbal.

Začátek jarní části se vám ale povedl, čtyři vítězství v řadě. Čekali jste to?

Upřímně, moc lidí s tím asi nepočítalo. My jsme k tomu přistupovali tak, že půjdeme zápas od zápasu a budeme makat na plnej plyn jak v tréninku tak také v utkání, který je vždy vrcholem toho týdenního cyklu. Řekli jsme si, že budeme navlékat korálek po korálku a na konci uvidíme, na jaké umístění to bude stačit.

Co podle vás stojí za tím povedeným vstupem do sezóny?

Hlavně to, že kluci přijali nastavený směr a začali na sobě pracovat. Postupně si to sedlo a výsledky jsou pak odměnou za tu jejich práci na tréninku.

S jakým nastavením jdete do dalších zápasů?

Zůstáváme nohama na zemi. Pokora je pro nás důležitá. Víme, že nás čeká ještě hodně práce a těžké zápasy. Půjdeme krok po kroku a zápas od zápasu.